*Mitrás
Mithra je jeden z prastarých indoevropských bohů a ačkoliv nepatří mezi božstva, která lze rekonstruovat pro společné proto-Indoevropské období, jeho kult se v různých časových obdobích klenul od východu indoevropského světa až na jeho západ a také i mimo jeho okruh.
Je pravděpodobné, že kořeny Mithrova kultu sahají do období andronovské kultury, kdy byl nejspíš známý jako *Mitrás. Byl bohem společenské smlouvy, dohod, paktů, aliancí a tedy i přátelství. Byl to ochránce společenského Řádu, který byl pozemským odrazem Řádu kosmického.
Proto-indoíránská expanze rozšířila Mithrův kult do nových indoíránských vlastí. Nejstarší písemná zmínka o Mithrovi pochází z poloviny 2. tisíciletí př.n.l. z království Mitanni, kterému vládla vrstva válečné aristokracie blízce příbuzná s védskými Árji. Zde se Mitra objevuje společně s dalšími védskými božstvy – s Varunou, Indrou a blíženci Násatji.
Již od nejstarších dob byl Mitra asociován s východem Slunce a v hinduistické Indii je dodnes při východu Slunce invokován. Toto spojení Mithry s východem Slunce lze najít i v íránské Avestě.
Védský Mitra
Během védského období byl Mitra velmi úzce spojovaný s bohem Varunou. Jejich vztahu v rámci tzv. První funkce indoevropského kosmo-sociálního systému se věnoval Georges Dumézil.
Zatímco v pozdním védském období byl Mitra velmi silně asociován se Sluncem a solárními atributy (což je vývoj analogický íránskému, viz níže), v postvédském období nabyla převahy jeho společenská funkce a jeho jméno lze dnes najít v indických jazycích ve významu „přítel“. Jak jsme již zmínili výše, jeho kosmická funkce se zcela nevytratila a ačkoliv védská božstva jsou v hinduistické Indii spíše v pozadí, je Mitra dodnes uctíván v souvislosti s ranním Sluncem a bývá se Sluncem ztotožňován.
Avestský Mithra
Mezi Íránci byl kult Mithrův nepochybně velmi silný a je možné, že podobně jako ve védské Indii byl úzce spojen s kultem „moudrého Ahury“ (proto-indoíránský *Asura Medha, kterého někteří badatelé postulují jako proto-indoíránský předobraz védského Varuny (jemuž byl vlastní epitet medhira) a avestského Ahury Mazdy). Tak či onak Zoroastrova reforma íránského náboženství postavením Mithry nikterak výrazně neotřásla. V achajmenovském náboženství nacházíme Mithru coby nejvýznamnějšího boha, vedle Ahury Mazdy a bohyně Anáhity. Nálezy dedikací z Persepole dosvědčují přítomnost Mithrova kultu mezi důstojníky ac hajmenov ské armády.
Pro íránský kult Mithrův je typické, že spojení se Sluncem a solárními atributy nabývalo na důležitosti, což vedlo k tomu, že v íránských jazycích se jméno Mithry stalo slovem označujícím Slunce. Přesto v rámci zoroastrijského náboženství nedošlo k úplné identifikaci Mithry a Slunce (yazata Choršéd).
Mithrův kult ve starověkém světě
Podle některých badatelů je vysoce pravděpodobné, že vedle „oficiální“ zoroastrijské podoby Mithrova kultu existovaly různé heterodoxní podoby, které uchovávaly jeho původní předzoroastrijské formy.
Tyto (z hlediska zoroastrijské ortodoxie) heterodoxní kulty byly nejspíše aktivní především na periferii zoroastrijského světa, tedy na západě v oblasti Malé Asie a na východě v oblasti Baktrie a dalších středoasijských krajů, kde se setkávaly vlivy perské, indické, turánské, čínské i sibiřské.
V oblasti Střední Asie se kult Mithrův propojoval s manicheismem a s mahájánovým buddhismem. Mahájánovou reflexí Mithry je bódhisattva Maitréja a v tomto smyslu se kult Mithrův rozšířil až do Japonska (Miroku).
V oblasti Malé Asie nacházíme v době poalexandrovské Mithrův kult v království Komagéné, Pontus a v dalších krajích. Jedním z těchto krajů byla i Kilíkie. Typickým znakem místních kultů byla heleno-perská syntéza. Podle římských zdrojů se Římané s kultem Mithry seznámili od kilíkijských pirátů, které Řím porazil v 60. letech 1. století př.n.l.
Římský Mithras
Během příštích sta let se zformovala unikátně okcidentální podoba římského Mithrova kultu. Mithrova mystéria se stala integrální součástí římského duchovního světa a poskytovala iniciaci všem mužům, kteří toho byli hodni, ať již pocházeli z jakéhokoliv socio-ekonomického postavení. Středisky římského Mithrova kultu nebyly chrámy, ale mithraea, podzemní prostory připomínající primordiální Jeskyni, o které píše Porfyrios v Jeskyni nymf.
Nejsilnější byl Mithrův kult v římských legiích. Vzestup křesťanství měl na mithraismus podobný vliv jako na další kulty a během 4. století n.l. se stopy mithraismu v Římské říši ztrácí.
Mithra v průběhu dalších věků
Na východě přichází rána v podobě pádu Sásánovské říše. Přesto měl Mithrův kult vliv na heterodoxní duchovní proudy islámského období (alávité, jazídi ad.) a obecně na tzv. yazdanovská náboženství, kde jej lze najít ve více či méně skryté podobě. V horských krajích Kurdistánu kult Mithrův dokonce přetrval v otevřené podobě Mihryasny.
Mithra je dodnes také samozřejmě uctíván coby yazata v ortodoxním Zoroastrismu v Íránu i mezi Pársy v Indii. Coby Maitréja (Miroku) je přítomen v mahájánovém buddhismu. V Indii je uctíván nejen bráhmany, kteří se věnují udržování védského kultu, ale i všelidově v rámci ranních modliteb či slavností jako Mitrotsavam.
ECMS
Evropské centrum pro mithraistická studia bylo založeno, aby podporovalo studium boha Mithry v jeho různých manifestacích a přispívalo rozšíření poznatků o bohu Mithrovi a jeho kultech. Podobně jako v pradávných časech zůstává Mithras, bůh úmluvy, pravdy a řádu, ale také přátelství a slunečního Světla, inspirací pro čestné a pravdivé žití.